Už tomu je přes 10 let, co se po bezmála dvouleté pauze pár odvážných žen rozhodlo vložit svou energii, čas i sílu do znovuzaložení brněnské holčičí jedničky. Za tu dobu oddílem prošla spousta holek, některé se jen podívaly, jiné zůstaly déle. Každá mu dala něco svého a posunula ho o krůček dál životem. Oddíl pomalu rostl a s klidem můžu říci, že se z nás za tu dobu stala dost dobrá parta.
Na všechny ty prožité zážitky, mnohdy šílené táborové podniky, dny i noci strávené dobrodružstvím a radostí, ale někdy i vyčerpáním, jsme se rozhodly zavzpomínat jednu sobotu koncem listopadu.
Účast byla poněkud skromná, ale náramně jsme si to užily. Hrály jsme, zpívaly, smály se… Co přesně se ale dělo je tak trochu naším oddílovým tajemstvím. Pokud byste se přece jen chtěli něco dozvědět, musíte se zeptat princezny Zlatočejky z království, kde našli lék na nemoc „Uvidíš!“. Nebojte, nebydlí daleko.
A jelikož jsme křesťanský oddíl, nemohly jsme zakončit společné odpoledne jinak než mší svatou u Augustina, kterou pro nás sloužil otec Josef.
Děkujeme všem, kteří se s námi přišli o tu desetiletou radost podělit. Děkujeme také všem, kteří pomohli ten den zrealizovat – především otci Josefovi a všem bývalým i současným vedoucím. Bez nich bychom tu nebyly. Zbývá snad už jen říct: hodně štěstí, radosti, skautingu a za 10 let nazdar!